Bara_Vitkova_Kukabara

O Báře

Bára se narodila jako Sedláčková v roce 1980 v Jičíně a vyrostla uprostřed nádherné přírody Českého ráje.

V Jičíně vystudovala gymnázium a tam také potkala svého současného muže. Vysokou školu dokončila na FF Masarykovy univerzity v Brně – stala se promovanou psycholožkou.

Procestovala několik blízkých i vzdálených zemí a měst. Studovala a pracovala na Novém Zélandu a několik let žila také v Praze. Na Jičínsko se ale vždy ráda vracela. Má syna Bertíka a Kryštofa.


Bářiny nejdůležitější studijně-pracovní milníky

  • 1998–1999 pobyt v UK: Au-pair + studium angličtiny
  • 2000–2005 letní pracovní zkušenosti v rámci Evropy
  • 2005 dokončení studia psychologie na FF MU v Brně
  • 2004–2006 první pracovní zkušenosti v oboru psychologie: Pedagogicko-psychologická poradna
  • 2006 roční studijně-pracovní pobyt na Novém Zélandu
  • 2007–2016 manažerka  programu: studium na středních školách v zahraničí (středně velká společnost), pracovní i studijní cesty v rámci Evropy a Severní Ameriky
  • 2010–2012 další pracovní zkušenosti v oboru psychologie: Poradna pro rodinu a mezilidské vztahy
  • 2010–2012 dvouletý výcvik v komunikačních dovednostech pro pracovníky pomáhajících profesích
  • 2016–dosud manažerka studia na středních školách v zahraničí v Kukabara Agency

Bára o svých cestovatelských zážitcích

Nejodvážnější cesta

Za svou nejodvážnější cestu považuji svůj odjezd do Velké Británie krátce po dokončení střední školy. V kapse jsem měla čerstvý (a poměrně těžce nabytý) řidičský průkaz a v hlavě představu, že bude hodně zábavy a dobrodružství a něco málo snadné práce s dětmi.

Nakonec mě čekali tři zdivočelí kluci ve věku 3, 5 a 7 let a jejich velmi vytížená matka krátce po rozvodu. A taky můj první „vlastní“ vůz, stařičký Nissan Sunny. Ten později musel projít kompletní „rekonstrukcí“ poté, co jsem do něj místo nafty natankovala benzín. 🙂

Prvních několik měsíců jsem se skoro nezastavila. S dětmi jsem zažívala opravdu zajímavé chvíle a situace. Nakonec jsme to ale všichni zvládli a přežili – a to je hlavní. Dokonce zbyl i čas na zábavu a cestování s přáteli po Anglii. Domů jsem se vrátila zkušená, hrdá a se slušnou počáteční znalostí angličtiny, kterou jsem si pak totálně zamilovala.

 

Bára_cesty II


Nejlepší práce

Nejlepší prací je pro mě každá, při které intenzivně nemyslím na to, až skončí. Měla jsem štěstí, že takových jsem měla v životě většinu. Ať už to byla práce na výletní lodi, péče o koně v dostihové stáji, pečení chleba a pěstování bylinek v jogínském centru či má psychologická praxe, při které jsem se setkávala s dětmi i celými rodinami.

Za tu úplně NEJ ale považuji svou nejdelší pracovní zkušenost, a to v oblasti zprostředkování studia v zahraničí. Je v ní totiž trochu od všeho: marketing, prodej, psychologie, cestování… Proto mě pořád baví. Není rutinní a má smysluplný cíl. Studenti se z pobytů v cizině vrací nadšení, nebojácní, suverénní v projevu v cizím jazyce a často i s mnohem jasnější představou o životě.

Bára_cesty


Nejnebezpečnější okamžik

Tak ten si pamatuji přesně. Je červenec roku 2006. Jsem sama na Novém Zélandu. Právě zde vrcholí místní zima. Jdu národním parkem na severu Jižního ostrova. Na zádech mám těžký batoh a je mi báječně svobodně. Právě se rozhoduji, zda se po třídenním putování pobřežní stezkou místního horského „tracku“ vrátím s ostatními lidmi zpět, nebo půjdu dál. A dokončím i druhou část trasy, která se odklání od moře do vnitrozemí.

Ráno po přespání na chatě se s ostatními loučím a jdu. Putuji celý den sama. Nepotkám jediného člověka za 12 hodin. Mísí se ve mně euforie a obava. Signál na mobilu se ztrácí. Dvakrát sejdu z cesty a před setměním dorazím k další chatě. Nikdo tam není. Záznam o posledním přespání je 6 týdnů starý…

Zatopím v krbu, najím se a jdu spát. Poslouchám les a zvířata, je to vzrušující. Budím se do nádherného rána, které si náramně vychutnávám. A další den opět „výletím“ sama. Teprve později mi dochází, jak velkého luxusu a rizika zároveň se mi dostalo!

Bára_Nový_Zéland

Barbora Vitíková
5 (100%) 1 vote