Bářiny životní cesty

Bára je Brňačka. V moravské metropoli se v roce 1982 narodila a svoje dětství prožila na březích brněnské přehrady.

Ve svých 17 letech, kdy studovala 3. ročník gymnázia, se rozhodla, že vycestuje na letní prázdniny do Anglie. Pracovala tam jako au-pair. Jih Británie a perfektní hostitelská rodina ji nadchly natolik, že studium na gymnáziu přerušila a v Anglii strávila celých 18 měsíců. Přijela zpět do Čech vyzrálá a taky se zkouškou FCE.

Studium angličtiny pak dokončila na Masarykově Univerzitě v Brně.


Nejodvážnější cesta

Nejodvážnější cesta byla bezpochyby moje první cesta do USA. Bylo mi čerstvých 15 let a letěla jsem poprvé letadlem. Cestovala jsem za rodinou do Denveru v Coloradu, neuměla jsem skoro anglicky a musela jsem přestoupit na ohromném letišti v New Yorku. Tvářila jsem se sice odvážně, ale byla ve mně malá dušička. Naštěstí jsem cestu zvládla a tohle malé dobrodružství mi dodalo sebevědomí a jistotu, že když budu chtít, zvládnu všechno :).

denver-kukabara-stredniskoly


Nejlepší práce

Práce se nebojím a považuji každou práci, kde se potkávám s usměvavými lidmi, za obohacující. Na svých cestách jsem vyzkoušela různé pozice.

Pracovala jsem v marocké restauraci v Denveru, kde hosty bavily břišní tanečnice; vyzkoušela jsem si práci pokladní v malém aljašském městě Valdez; pracovala jsem jako umývač nádobí ve španělské Pamploně apod. Všechny tyto pozice mě posunuly vpřed. Každá jinak a v jiných oblastech. Ale všechny mě ve výsledku pozitivně ovlivnily.

pamplona_kukabara_stredniskoly


Nejnebezpečnější okamžik

Nebezpečných, nebo řekněme dobrodružných, okamžiků jsem zažila hned několik. A to v průběhu mého pobytu na Aljašce.

S nynějším manželem jsme odjeli na Aljašku, kde jsme pracovali v malém rybářském městečku Valdez. A kde jinde v této oblasti pracovat, než v továrně na zpracování lososů. Pracovali jsme tvrdě v 16 hodinových směnách, kdy jsme se celý den brodili v holínkách v rybích vnitřnostech a ruce jsme měli na konci směny promrzlé i přes troje rukavice.

Člověk si zvykne na všechno. Tedy i na to, že 5 minutová sprcha ve studené vodě (teplá tekla jen pro prvních pár šťastlivců) vás nezbaví silného rybího odéru. A že všudypřítomní medvědi vás i díky rybímu odéru mohou kdykoliv „navštívit“. Zvykli jsme si nakonec i na přístup majitele továrny, který tak nějak nedbal na bezpečnost pracovníků továrny. Párkrát se totiž stalo, že se spustil alarm upozorňující na únik čpavku! Což nám na druhou stranu umožnilo seznámit se s místní hasičskou jednotkou, která nás vždy evakuovala :).

Dnes již s úsměvem vzpomínám na tvrdé podmínky na Aljašce. Na druhou stranu si uvědomuji, že zkušenosti z cest jsou k nezaplacení!

valdez_kukabara_stredniskoly

Barbora Krhovská
4 (80%) 1 vote